9 věcí, na které jsem hrdá
Doba čtení: 3 minuty.
Občas je fajn si připomenout, co všechno jsme zažili a co všechno jsme zvládli. K hrdosti se přidává radost a vděčnost. Každému se takový seznam může hodit na horší chvilky. Tady je ten můj:
… že jsem se naučila hromadu věcí víceméně sama. Němčinu, kterou jsme sice měli na gymplu, ale tam jiskra nepřeskočila. Makala jsem na tom léta a zvládnu v němčině číst, mluvit (teď míň, ale vím, že bych se zase rozmluvila) i myslet. Nebo jsem si načetla ústecké regionální dějiny, o kterých jsem chtěla psát na semináři na vejšce. Nebo zahradničení, které ze začátku bylo spíš o pokusech, omylech a zahubených kytkách, než o úspěších, ale dneska už vím co a jak (a pořád se učím). Nebo nejnověji že jsem si vytvořila (tenhle) web.
… že jsem tu němčinu nakonec vystudovala, i když mi profesorka na gymplu po přijetí na vejšku řekla, že si myslí, že ji nedodělám (děkuju za důvěru a podporu) a i když jsem na studiích zjistila, že lingvistika a celá ta teorie mě neba (ale reálie a literatura byly super).
… jsem moc pyšná na svoji diplomku, která byla to nejlepší z celé vejšky. Učit se na zkoušky mě nebavilo, ale vyhledávat materiály, porovnávat a tvořit z toho všeho vlastní práci bylo boží! Ta diplomka byla na téma regionální historie a vůbec si to všechno skvěle sedlo, protože celý náš seminář byl parádní a měli jsme toho nejlepšího vedoucího.
…že jsem žila v Německu. I když jsem německy uměla, stejně jsem tam začínala od nuly a bylo dost drobností, které se člověk učil. Bylo hodně chvilek, kdy jsem si připadala jako blbec, protože jsem neznala nepsaná pravidla (lepší to bylo na Erasmu, kdy byl člověk zaštítěný tou školou; sám za sebe to bylo zas trochu jiné). Ale bylo super poznat život v jiné zemi. Zpětně lituju, že jsem neměla víc odvahy, nezůstala tam a nehledala si lepší práci, rozuměj která by mě víc bavila.
… že jsem hloubavá. Není to vždycky výhoda😊, protože se pak rozhoduju pomaleji, ale zase u spousty věcí nacházím různé detaily. Což je kolikrát fajn.
… že jsem zrekonstruovala svoji zahradu do podoby, ze které jsem nadšená a nejradši bych tam byla pořád. O tom jsem dlouho snila a 2022 jsem to konečně uskutečnila. Dost mi v tom pomohl kurz, ale bez mojí práce při plánování a realizaci by to nebylo. Pomáhala samozřejmě rodina, ale tohle byla moje touha, můj projekt.
… že jsem zvládla porod. Byl to vlastně dost aha-moment. Nejradši bych to v průběhu několikrát vzdala, ale to prostě nešlo. Pak jsem si mohla říct: „Týjo, já to zvládla.“ Taky mi to dalo motivaci zkusit věci nevzdávat, ale vytrvat.
… že jsem šla na volnou nohu. Velká změna pro někoho, kdo byl doposavad zaměstnancem a zase spousta věcí na naučení se. Nelituju toho, že jsem to zkusila, a i když to není kolikrát sranda, je to zajímavá škola života.
… že už dva roky pravidelně postuju na Instagram. Že dělám něco pravidelně, snažím se hledat zajímavé nebo pěkné náměty a fotky.
Námětem na článek jsem se inspirovala u blogerky a online podnikatelky Judith Peters, která sepsala svých sto(!) bodů. Já jich sto nedala, ale jsem spokojená s tím, co jsem napsala😊.
