Jak (udržitelně) žije květinový farmář

Doba čtení: 5 minut.

Udržitelnost je s květinovým farmařením do určité míry spojená. Sama ta myšlenka lokálních květin na udržitelnost navazuje. Při pohledu na sociální sítě nebo internet obecně mám někdy pocit, že všichni ostatní žijí příkladným (udržitelným) životem a mám tendenci se porovnávat. Udržitelnost, jakkoliv děsně a děsivě to slovo zní, mě zajímá a je pro mě tématem. Možná se i očekává, že kdo se o téma pěstování přírodní cestou zajímá, žije skromně, minimalisticky, ekologicky a lokálně. Ale já vlastně svůj život považuju za docela konvenční, i když se snažím na sobě pracovat a zlepšovat se – podle svých (finančních, mentálních a časových) možností. V tomto ohledu mi vyhovuje žít v krajském městě v domečku se zahradou. Zahrada mi myslím pomáhá žít víc v rytmu přírody (zní to jako klišé, co😊).

Pravidlo č. 1

Učím se se nepoměřovat. Stejně není možné, abychom všichni žili stejně, stejným způsobem života, stejně udržitelně v každé oblasti života. Opět vzpomenu na hédonistickou udržitelnost – být kreativní a hledat řešení – to mě baví. Člověk nemusí být hned Lesana. Je tolik přístupů jako je lidí a životních stylů. Navíc tohle není úkol, který člověk v určitém časovém období splní, odškrtne si a už se tím nezabývá, ale celoživotní výzva. Jak to mám já, s čím jsem spokojená a kde bych chtěla zapracovat:

Oblečení

Oblečení je pro mě velká výzva. Na módu mě moc neužije a čím jednodušší šatník, tím pro mě lepší. Aspoň částečně mám kousky od českých výrobců Pleas a Rejoice, jejichž kalhoty nosím ráda, protože jsou pohodlné a na zahradničení a činnosti okolo se celkem hodí. Ale většinu oblečení mám z řetězců. Takže v téhle oblasti mám co zlepšovat a postupně bych chtěla. Najít ty správné (čti padnoucí) značky a otestovat si jejich výrobky, jestli jsem s nima spokojená, to taky nějaké úsilí zabere.

Kosmetika a drogerie

Tu už léta kupuju bio a jsem spokojená. Mám ráda švýcarskou Weledu a moravskou Tierra Verde. Ráda používám parfémy a tady mám trochu problém: momentálně mám Presence, ale docela mě to láká zkusit zase něco jiného – parfémy Weleda mi nevyhovují a před lety jsem měla ráda vůně od Burberry a nevím, kde sehnat něco alternativnějšího, abych to mohla i předem vyzkoušet. Jar, čističe a gel na praní jsem kupovala v bezzobalovém obchodě a až ten u nás ve městě zavře, dál asi budu objednávat u Tierra Verde.

Potraviny

Tady mám co zlepšovat. Na zahradě si vypěstuju něco málo (opravdu málo). Většinou doma nakupujeme v supermarketu. Chtěla bych vyzkoušet některé alternativy – třeba KPZ, ale zatím, přiznávám svoji pohodlnost, mi vyhovuje, že je v krámě všechno pohromadě, rychle a i relativně levně (i když si uvědomuju, že slevy můžou být prokletí a můžou být ke škodě výrobců a dodavatelů).

Celkem se nám doma daří potraviny spotřebovat a nevyhazovat. Tím, že ráda peču, dají se ovoce, vajíčka a mléčné výrobky, které jsou na hraně, tímto způsobem ještě dobře upotřebit. Největší problém máme s pečivem. To nám občas zbyde. Nedávno jsme aspoň přišli na to, že ho necháme doschnout (pokud nezplesnivělo) a odneseme ho Koňům pod Hradem.

Věci – minimalismus

Dřív jsem to tak nevnímala, ale postupně se snažím vědomě mít míň věcí. Jednak jsem zjistila, že se nestíhám věnovat všem aktivitám („ne“ jsem řekla i některým koníčkům), domov je malý a víc věcí je fakt víc zahlcující. Hranici mám někde tam, že chci mít doma ideálně věci, které fakt používám a záleží jen na mně, jestli je ta věc pro mě potřebná. Například kávovar objektivně vzato pro život nepotřebuju, ale používám ho (denně😊). Takže ten má u mě doma svoje místo. Knížky si kupuju míň a míň a většinu si půjčuju v knihovně. Využívám reuse centrum – a to mě hodně baví, věci tam nosím a některé nakupuju.

Podobně to mám s autem. První auto jsme s mužem dostali před čtyřmi lety. Do té doby jsme jezdili, kam bylo potřeba, MHD a vlakem. A jezdili jsme prakticky každý týden (já jednu dobu denně dojížděla do práce do Prahy), ne jen svátečně! A bylo to naprosto v poho! Ale od jisté doby se nám to auto fakt hodí a upřímně jsem za něj opravdu vděčná.

Zahrada

Nejudržitelněji se mi daří zahradničení, protože to je činnost, které se věnuju dvacet let. Leccos jsem si na zahradě už vyzkoušela, našla jsem si svoje postupy. A jo, taky byla fáze, kdy jsem syslila semínka a sazenice nakupovala v hobbymarketu. Postupně jsem objevila i trvalkové školky, swapy, naučila jsem se semenařit a ledasco sama množit a vím, co a jaké postupy se mi vyplatí, jaké nářadí využiju a co za sezónu zvládnu opečovat.

Jak k tomu obecně přistupuju

Mám nějakou svoji představu a snažím se ji pomalu naplňovat. Postupuju fakt po kouskách – a nemám z toho špatné svědomí – jak se ke mně dostávají informace, jak zraju k jednotlivým rozhodnutím. Snažím se se nesrovnávat s nikým jiným, spíš se inspirovat (protože pro každého z nás udržitelný život stejně znamená něco jiného). Srovnávám se sama se sebou. Pro mě takový život momentálně znamená to, že chci pracovat tak, aby moje podnikání odráželo můj životní styl a myšlenku udržitelnosti. Stoprocentně to asi nejde, ale vždycky to jde dělat líp, nebo aspoň nad tím přemýšlet a hledat možnosti.