Specifika, výzvy, radosti a limity přírodní zahrady – a jak se s nimi vypořádávám já

Doba čtení: 17 minut.

Co přesně znamená mít přírodní zahradu. Jak vypadá péče o ni, s čím se setkávám, co na zahradě řeším a jak to řeším. V článku píšu konkrétně o svojí přírodní zahradě, jejích specifikách, o svých zkušenostech a popisuju svoji cestu k přírodní zahradě. K článku mě inspirovala Michaela z Terapie zahradou a nakopla mě i Sonja Berndl svým článkem 18 Argumente gegen den Naturgarten (18 argumentů proti přírodní zahradě).

Principy přírodní zahrady

Začnu principy přírodní zahrady (dále jen PZ). Já jsem chtěla původně napsat „pravidla“, i když to zní v tomhle kontextu legračně, a pak jsem na webu spolku Přírodní zahrady našla, že používají slovo „princip“. Názvy principů jsem si vypůjčila právě z webu spolku Přírodní zahrada.

Žádné pesticidy a herbicidy

Nepoužívám je od začátků svého zahradničení, takže je to pro mě docela přirozené. V pohodě to je do okamžiku, než se na zahradě vyskytně nějaká nemoc nebo škůdce, pak to je (nebo může být) výzva. Člověk obvykle nemá předem kompletně nastudováno, co na danou nemoc funguje a jak si namíchat přípravek. Beru to jako impuls, že se můžu něco nového naučit. I když samozřejmě zjištění, že se mým rostlinám nedaří dobře, je někdy pořádný šok a člověk v první chvíli neví co má dělat (mě letos na zahradě pořádně vyděsila viróza jiřin, o níž píšu v samostatném článku, a sama ještě úplně nevím, jak tohle dopadne). Sama s nemocemi a škůdci nemám zas tolik zkušeností. Jak to řeším: Mně zásadě stačí vědět, kde najdu informace, co s tím můžu dělat. Teď konkrétně mám na mysli, jaké přírodní přípravky z rostlin si můžu připravit. Bio přípravky nepoužívám. Mám několik knih, z nichž čerpám informace a postupy (článek na toto téma chystám). I když to bude hodně i o praxi – ale to je koneckonců u hotových přípravků taky, i když automaticky počítáme s tím, že jsou definovanější a „spolehlivější“.

Žádná rašelina

Nekupuju ji samostatně, a proto taky na zahradě nepěstuju rostliny, které by ji k životu potřebovaly. Rašelina je ale součástí výsevního substrátu, který používám. To je jediná „balená hlína“, kterou kupuju (jinak v zahradě a na přesazování sazenic mám vlastní zeminu). Jeden čas jsem měla výsevní substrát bez rašeliny, ale ten stojí dvojnásobek a mně jde momentálně bohužel i o cenu.

Žádná umělá hnojiva

Tady v zásadě platí totéž co u bodu o herbicidech a pesticidech, tedy že si míchám svoje „lektvary“. Neberu to jako překážku ale jako možnost se naučit něco nového a čerpám z knih. Nejtypičtějším přírodním hnojivem je asi kopřivová jícha. Jícha se stala takovým symbolem přírodních a permakulturních zahrad:-D a vděčným a univerzálním tipem spousty lifestylových článků:-D. A ani mně už se nechce vyrábět jíchu, kterou pak v létě cítím na zahradě kdykoliv jsem venku. Navíc její přípravu a použití musím plánovat s dvou až třítýdenním předstihem. Nicméně jícha není jediná možnost hnojení. I tady platí, že nekupuju hotové přípravky a hledám další cesty. V roce 2026 chci s přilepšováním rostlinám experimentovat. Na zahradě mám dobrou půdu a asi by mě to téma nijak netrápilo, ale vzhledem k tomu, že kytky k řezu opravdu intenzivně sklízím, tak v tomto případě to téma začalo být docela aktuální.

Plané keře nebo živý plot z planých keřů

Na zahradě mám na východní straně pozemku u plotu řadu lísek, pak mám pás z mixu keřů u plotu na severní straně (kaliny, muchovníky, josta, keřové višně). Pak ještě občas něco jednotlivě u plotu. Všechno už tam bylo před certifikací. Mohlo by to být ještě přírodnější, ale já ty jiné druhy planých keřů na zahradě moc nechci. Zvlášť mají-li trny, protože s tím prostě nemám dobrou zkušenost.

Květnatá louka s planými rostlinami/přirozená louka

Tohle byla zrovna věc, kterou jsem před certifikací udělala jen kvůli certifikaci – založila jsem malou louku (jde o opravdu malou plochu několika metrů čtverečních). Pak jsem ji další sezónu zase zrušila, protože se ukázalo, že je na nevhodném místě a momentálně uvažuju, jak s loukou dál (kde v zahradě založit novou). Jinak s loukou nemám problém😊.

Květnatý trávník/přírodní trávník s planými bylinami

Tak tohle dobře splňuju a rozhodně mi nevadí, že (odjakživa) nemám golfáč. V trávníku mám pampelišky, sedmikrásky, jitrocel, kopřivy, fialky (miluju!), oregano, jetel a určitě jsem na nějaké rostlinky zapomněla. Rozhodně nemám pocit, že by mě ohrožovaly a taky při pohledu z okna nemám pocit, že by ten trávník byl šerednější než golfáč. Spíš záleží na tom, je-li posekáno nebo ne. Protože posekaná tráva vypadá pěstěněji než čtrnáct dní neposekaná a líp podpoří nebo na jejím pozadí vyniknou další prvky v zahradě.

Listnaté stromy a domácí jehličnany

Malých jehličnanů mám na zahradě pár a to jen proto, že tam skončily zasazené po Vánocích z květináčů. Jinak mám listnaté stromy, ale taky jen okrajově, protože jsem stromy volila spíš ovocné. Navíc mám druhy dosti „nepřírodní“: červený javor a převislou břízu. Nějak mi přirostly k srdci a nedokázala jsem se jich zbavit ani kvůli Lefflerovi ani certifikaci:-D.

Ponechání divokých porostů

Vyloženě divoké porosty na zahradě nemám a nechce se mi s tím začínat (taky jsem za to při certifikaci nedostala žádný bod). Kdybych teď někde nechala místo, do kterého nebudu zasahovat, tak mi tam zaručeně vyrostou ostružiny, možná i náletové javory nebo něco horšího (pajasan, škumpa, …) – a to píšu jen o tom, o čem vím, že to u mě na zahradě se vyskytuje a bez trochy dozoru rádo klíčí. A pak to vzrostlejší z té zahrady dostávat, je „radost“ (mám s tím zkušenosti). Takže divočinu na zahradě nemám. Mám tam ty lísky, pod něž jsem před lety zasadila břečťan, a to spojení docela funguje samo a já tam ani moc nechodím (navíc je to ve svahu), jen když se potřebuju zbavit náletového javoru).

Divoký koutek

K tomuhle taky úplně netíhnu, ale mám v trvalkových záhonech rozmístěných několik trouchnivějících pařezů a pod těmi lískami hromádky dřeva (větviček). U těch lísek je navíc torzo ovocného stromu (tuším slivoně), které nikomu nevadí, nepřekáží a nikoho neohrožuje, takže ho nechávám živočichům. Shodou náhod (a spíš nechtěně) mám v jednom rohu zahrady i hromádku kamínků. Nic z toho na zahradě nezdůrazňuju, zakomponovala jsem prvky, kam to šlo a vyhovuje mi, když jsou nenápadnou součástí celku, než aby byly středobodem zahrady.

Mimořádná stanoviště

Tohle taky nemám na 100%, ale mám na zahradě gabiony vyplněné kamením (co zahrada a okolí dali a že toho dali požehnaně) a zídky (suché i s pojivem). Jinak přirozeně nemám na zahradě nějaká specifická stanoviště a nehodlám to „násilně“ měnit. Vodu ve své zahradě nemám ve smyslu nějakého jezírka, mám „jen“ několik pítek pro ptáky. A teď u nové zahrady nevím, nakolik má smysl, pokud zahrada vodu jako mimořádné stanoviště přirozeně nemá, jestli je žádoucí budovat ho na zelené louce, nota bene s přispěním plastové fólie. Jsou pak ty přínosy větší, než investice v podobě plastu?

Domácí/ekologicky cenné květiny a kvetoucí trvalky

Tady se můžeme přít o význam… Trvalek mám na zahradě hodně, ale nevybírala jsem je primárně podle ekologického hlediska. Mám nějaké divoké trvalky (srdečník, rmen, hlaváč žlutavý), ale spíš sázím na to, že mám různorodou směsici rostlin a že trvalkové záhony zabírají docela velké procento plochy zahrady. Co mi přijde fajn, že jsem se naučila trvalky si sama namnožit a snažím se svými sazenicemi (a výpěstky ze semínek) osazovat další plochy a nekupovat moc nových rostlin. I když občas nějaký nový druh ráda vyzkouším a taky snažím se to nepodporovat, ale někdy nějakou rostlinu koupím i v hobbymarketu.

Kompost/domácí kompostování

Do domácího kompostování se pouštět nehodlám, ale klasický kompostér mám a kompostuju. I když z kompostu mám pak většinou spíš zeminu (ale ta se mi zas hodí pro pěstování v nádobách). Nekompostuju všechno: loni jsme pořídili popelnici na bioodpad a nakonec se to ukázalo jako docela dobré řešení. Předtím jsem kompostovala všechno, ale měli jsme až moc kompostérů a zeminy, kterou jsme nevyužili. Takhle vetvičky a tužší materiál, plevel s kořeny a zbytky z kuchyně (ano, i ty, protože v kompostéru slouží mimo jiné jako potrava pro myši a to se mi nechce podporovat) končí v biopopelnici. Pomalu se oprošťuju od přesvědčení, že všechen materiál musí zůstat u mě na zahradě, a zároveň vidím, že mi tohle kombinující řešení přineslo docela i úlevu a (možná paradoxně) zlepšení kompostovacích podmínek.

„Domečky“ pro zvířecí pomocníky

Tak na tohle nevěřím a žádný na zahradě nemám. Buď prostě na zahradě mám takové podmínky, že se u mě (určitým) živočichům líbí, nebo je tam nemám a pak pochybuju, že to zachrání domeček. To už radši tu hromadu větví. A pořád zkouším vybudovat kopřivový hájek, ale moc se mi to zatím nedaří. A miluju (a nejen já:-)) libeček. Další tipy na hmyzem oblíbené specifické rostliny?

Využití dešťové vody

Dešťovou vodu sbíráme ze střechy do sudů a využíváme na zalévání. Co se obecně vody týká, máme ještě (konvenční) dČOV a přečištěná voda se nám vsakuje na pozemku.

Mulčování

Jedno z nejoblíbenějších a nejkontroverznějších témat😊. Já mulčuju, ale neberu to jako všelék a univerzální metodu. Na mulčování využívám posekanou trávu, protože to je pro mě „ten“ dostupný materiál, a to v sezóně a jen na určité plochy. Většinou pod sezónní rostliny, než narostou (rajčata, papriky, jiřiny), na rostliny v nádobách (tady bohatá vrstva mulče opravdu pomáhá zadržet vláhu) a na volné plochy v záhonech (třeba v trvalkových záhonech, než se výsadba zapojí). Dávám docela silnou vrstvu mulče (10 cm), ale pořád to je ok, že nemám problém s hnitím apod. Používám to jako podpůrné řešení, teď mluvím především o růstu plevelů, ne jako řešení na růst plevele. Mimochodem když jsem osadila v roce 2022 trvalkové záhony, což dělalo v květnu naráz cca 50m2, vůbec jsem je nemulčovala! První sezónu jsem poctivě co 2-3 týdny vytrhávala plevel a plela. Další sezónu už se trvalky docela slušně zapojily a práce mi významně ubylo. Teď trvalkové záhony mulčuju v předjaří, když provádím střih trvalek, tak hmotu nastříhám na menší kousky a poházím zpět na záhony. Minerální mulč („kamínky“) mi do zahrady nesmí. Kúru používám jen v okolí nově vysazených ovocných stromků.

Zeleninové záhony a bylinky

Mám obojí, i když v podstatně menší míře než trvalkové záhony, a bylo to pro certifikaci plně dostačující a já jsem s jejich množstvím taky celkem spokojená😊.

Ovocná zahrada a bobulové keře

Mám na zahradě sedm ovocných stromů a – jak jsem zmínila výše – i několik bobulových keřů.

Smíšená kultura/střídání plodin/zelené hnojení

Zelené hnojení poslední dobou využívám míň, spíš proto že není kdy ho vysít. Plodiny střídám a smíšené kultury taky využívám (paradoxně víc, co jsem začala pěstovat kytky k řezu😊 – částečně se o to stará nedostatek místa a času).

Zpevněné plochy a cesty propouštějí vodu

Tento bod splňuju – kromě pásu za domem, cesty k domu, terasy a schodů jsou všechny v zahradě cesty zatravněné a těch zpevněných ploch je vzhledem k rozměrům zahrady celkem málo.

Nevytvářet světelný smog

Žádné noční svícení na zahradě nemáme s výjimkou – z ryze praktických důvodů – osvětlení vchodu domu světlem na čidlo.

Zahrada je téměř bez plastů

Snažím se – v tomhle bodě jsem se při výběru laviček do zahrady přizpůsobila principům PZ. Chváli jsem uvažovala nad různými variantami (mimo jiné křesílkama z Jysku), ale nakonec jsou všechny lavičky dřevěné. Akorát fóliák je umělohmotný, protože jsem nechtěla zrovna skleník, ale nejdřív fóliák na zkoušku. A sudy jsou plastové, protože už plastové byly a nemělo smysl kupovat nové (i když by se mi hezčí nádoby líbily, ale taky byly drahé). Kompostér jsem měla původně plastový, ale ten jsem vyměnila „kvůli Lefflerovi“ (rozuměj pod vlivem jeho online kurzu😊; teď mám dva dřevěné a dva kovové). Jo a konve jsem taky chtěla vyměnit za pozinkované z designových důvodů. Dopadlo to tak, že nevydržely ani jednu sezónu, staly se z nich dekorace a pokorně jsem se vrátila k plastovým konvím:-D.

Péče o zahradu je přátelská k živočichům

Doufám, že jo, snažím se. Na zahradě jsou živočichové vítáni, ale podmínka je (naše podmínka, která tak nějak vyplynula a kterou živočichové samozřejmě ignorují😊), že dům je náš, takže žádné myši, žádní mravenci, ideálně ani komáři a vosy (s mravencema, vosama a myšma už jsme měli/míváme problémy, proto ten bod u kompostování). Jinak i mimo zahradu žížaly uvízlé na betonu se snažím vracet na trávníky a záhony😊 (žížaly jsou prostě fajn).

Je nebo není přírodní zahrada divočina? Může být přírodní zahrada krásná?

Mám otázku – co myslíte: Je zahrada na první fotce přírodní zahrada?

A co zahrada na druhé fotce: je to přírodní zahrada, nebo není?

Řešení: oba snímky jsou z mojí zahrady:-), tedy obě fotky jsou záběry přírodní zahrady, jen ta první fotka je z doby (červen 2019), kdy jsem to neměla oficiálně potvrzené, ale principy jsem dodržovala tak jako tak. A ještě jeden faktor: první fotka je z doby před rekonstrukcí zahrady, kdy jsem neměla plán a koncept zahrady, ale vymýšlela jsem umístění rostlin, keřů a čehokoliv dalšího víceméně náhodně a nahodile (a ano, trvalky u mě hrály podstatně menší roli než dnes), druhá fotka je z května 2024, kdy na zahradě už proběhla hlavní část rekonstrukce. Taky jsem zahradě věnovala asi méně času než dnes (každopádně méně toho každodenního času „one minute tasks“).

Takže možná to není o tom, že „nepřírodní“ zahrada je pěkná a upravená a přírodní je divočina. Možná jde i o to, jak majitel přemýšlí o zahradě celkově jako o prostoru – pěkná zahrada je spíš promyšlená a přiměřeně „zaplněná“ (jakkoliv to teď definujeme) (ta zaplněnost určitě vyhovuje i ekosystému).

Na sociálních sítích a nejen na nich mi někdy přijde permakultura a přírodní zahradničení jako soutěž, kdo zahradničí víc přírodně. Pak to vypadá, že nějaká osoba perfektně zvládá „eko bio život“, že ale pak se dozvíte, že vlastně dělá XY, což pro vás vlastně není dost bio eko. Jenže pro každého z nás to „bio eko“ znamená něco jiného a každý máme jiné zaměření (já třeba neusiluju o potravinovou soběstačnost, ale ráda semenařím a ráda bych dosáhla soběstačnosti ve vlastním osivu) a cíle. A nemám ráda řeči typu „no já vůbec nemám auto, (tedy já jsem tak eko)!“ (dosaďte si cokoliv jiného: nepoužívám chemii/neryju/pěstuju jen zeleninu/…), protože to v druhém člověku spíš vyvolává pocit méněcennosti a chuť se na „eko bio“ snahy vykašlat, než motivaci postupovat dál. (Mimochodem my jako rodina auto neměli do asi roku 2020 a bylo nám bez něj fajn. Toho roku se stalo členem naší domácnosti, protože se nám tehdy změnil životní styl, a jsem za něj vděčná, potřebujeme ho a hodně nám ulehčuje práci.)

Proč si přírodní zahradu nechat certifikovat

Na začátek řeknu, že jsem nejdřív navrhla zahradu (resp. udělala plán zahrady a zrekonstruovala ji) a až pak mě napadlo, nebo jsem postupně dozrávala k tomu, že požádám o plaketu. Takže jsem ji nenavrhovala se záměrem, že to bude přírodní zahrada. Prostě to tak plynulo spolu s tím, jak nad zahradou přemýšlím. Koneckonců spolek PZ na svém webu píše: „Pokud cítíte, že jste spolu se zahradou na certifikaci připraveni, máte téměř vyhráno!“ – A to je přesně ono: nemusíte zahradu nijak extra připravovat a měnit. Pokud se vám myšlenka PZ líbí, vaše zahrada už s největší pravděpodobností připravená je😊.

Navíc je super, že těch možností, jak zahradu přiblížit přírodě, je spousta a člověku jsou prostě některé bližší než jiné. A nemusíte všechny principy splňovat na 100% a dostat jedničku. Když vám něco nevyhovuje, tak se prostě (tak nějak ne/vědomě) soustředíte na jiné principy. Jde obecně o to mít zahradu pestrou. Takže pokud nejste v nějakém extrému, tak to pravděpodobně bude dobré😊. A hlavně: mějte takovou zahradu, v níž jste vy spokojeni. Má význam zahrada, do níž se nastěhují všemožné živočišné druhy z okolí, ale majitel v ní netráví žádný čas? (Z ekologického hlediska možná jo, ale…) Nenechte si namluvit, že je vaše zahrada málo permakulturní nebo moc permakulturní. Zahradničte, jak vám to funguje a jak vám to vyhovuje. Sama mám někdy pocit, že moje zahrada je málo lefflerovská. Nebo málo permakulturní. Nebo málo zeleninová. Kašli na to, Kristýno! Moje zahrada se mi líbí, miluju ten čas, který v ní strávím. Jsem nadšená z toho, co se v ní (na)učím a jaké experimenty v ní dělám. Takže tak.

Proč si vlastně přírodní zahradu nechat certifikovat… to mi paradoxně přijde jako těžká otázka. Já to beru jako určitou metu a signál, že jdu správným směrem. Dlouho jsem nad tím přemýšlela, jestli certifikovat, protože na jednu stranu mi to přišlo jako vyhození peněz – pro mě plaketa nemá žádný praktický význam, ani si ji nemůžu dát tak, aby byla z vidět z ulice. Nakonec mě nepřímo přesvědčila Prvorepubliková zahrada, která je přírodní a krásná a její majitelka paní Alena o ní pěkně píše na svém Facebooku. Tak jsem si tenkrát nějak nevědomě řekla, že to bude určitě bezva věc a jdu do toho😊.

Šla bych do toho znova?

Ano, resp. chystám se do toho jít znova z pronajatou zahrádkou. A tady bych chtěla usilovat o plaketu ukázkové přírodní zahrady. V tomto případě to má být i signál směrem „ven“, jaké hodnoty mám. A v tomto případě budu zahradu navrhovat nejen se záměrem, že zde chci pěstovat kytky k řezu, ale i že budu žádat o „velkou“ plaketu.

Jak probíhá proces certifikace

Samotná certifikace mi přinesla jeden krásný zážitek. Vyplnila jsem nejdřív elektronickou přihlášku a pak se mi ozvali ze spolku, že se tedy někdo přijede na zahradu podívat. Jak se později ukázalo, tím někým byla Eva Hauserová😊. To bylo pro mě samozřejmě něco!😊 Některé články paní Hauserové jsem četla a její jméno jsem znala. Akorát jsem udělala jednu blbost, že jsem doma měla tenkrát asi 2,5leté dítě a řekla jsem si, že tu certifikaci přece zvládnu s ním. Dost jsem pak ale tříštila pozornost a tolik jsem ji neužila. Jinak samotná certifikace byla v pohodě: prošly jsme zahradu, popovídaly o zahradě a upřesnily to, co jsem vyplnila do dotazníku. Pak mi poštou přišla plaketa a ta je opravdu krásná. Jinak to, zda dodržujete principy PZ dál nikdo nekontroluje a neprohlíží vám skříně, zda tam nemáte schované minerální hnojivo. Je to na vás a vychází se z vašeho řekněme nadšení pro věc, z vašich hodnot a chuti se na věci podílet.