Jak pěstovat jiřiny (1. díl): několik tipů do začátku

Doba čtení: 4 minuty.

Koláž z jiřin, které mi kvetly 2024. (Orange Pigmy, Creme de Cassis, Snowflake, asi Salmon Runner, Ivanetti, asi Creme de Cognac, asi Pink Runner, Bilbao, Bishop of York, Polar Ice, Golden Sceptre, Extase).

V roce 2023 jsem začala pěstovat jiřiny, abych je mohla používat do kytic. Na vázání se osvědčily. Na začátku to pro mě byla jen produkční kytka. Postupně si mě ale získává. Která kytka v zahradě kvete přes dva měsíce? Navíc v takové rozmanitosti. Letos v Gardener’s World mluvila Anna May z Dorset Dahlias: „Nejprve jsem měla jednu jiřinu, další rok sedm. Pak sto, potom 300 a pak 600.“ Chápu😊. Začínala jsem 2023 s asi 20 kusy, o rok později už jich bylo 60+. Moje zkušenosti z těchto dvou pěstitelských sezón v bodech:

Na uskladnění přes zimu 2023/24 jsem používala jako výplň piliny. Přišly mi super, ale nevýhodou je, že je člověk má pak všude. Řekla jsem si, že další sezónu zkusím bedýnky vyplnit novinami. Fungovalo to podle mého názoru dobře.
Před druhou sezónou jsem si koupila nějaké nové druhy na zkoušku. Což nebyl 100% dobrý nápad z toho důvodu, že mít pouze jeden kus od jiřiny, jejíž květy chci dávat do kytic, je prostě málo. Jinak je při koupi těžké si vybrat: kromě toho, že se hodí mít od každé barvy a tvaru „něco“, tak výběr je v podstatě nekonečný. (Co do budoucna každopádně ne, tak nízké kultivary, které mají 40 – 60 cm – nejsou vhodné k řezu. Dá se, ale přece jen jsou poměrně malé. Co taky ne, tak velké květy jako má třeba Café au Lait: jednak se s nima podle mě v kyticích hůř pracuje, a navíc dýl trvá, než velký květ nakvete a pokud má nějakou vadu, je to větší ztráta než u malého květu.)
Zalíbily se mi jednoduché květy. V záhonu jsou pěkné. Pro řez mají výhodu, že celkem rychle znovu nakvétají, ale taky nevýhodu, že je na květech vidět každý drobný kaz. Proto je zase omezím.
Mimochodem mě pak v sezóně překvapilo, kolik nepoužitelných květů (do kytic) jsem musela vyhazovat – přibližně 50% květů putovalo na kompost. To je docela dost, takže to chce rezervu. (Celkem dost jich bylo ožraných. Původně jsem myslela, že to dělá slimák, ale asi jde o škvora.)
Než jsem jiřiny zasadila, některé jsem rozdělila. Možná to nebyl nejlepší nápad: dělit přímo před výsadbou. Tipuju, že je větší šance, že do čerstvé rány se dostane něco, co tam nepatří. Příště jiřiny budu dělit už na podzim a nechám hlízy s čerstvými ránami ve sklepě v klidu oschnout.
Jiřiny jsem 2024 sázela do sponu 30 x 30 cm. Přišlo mi to pak přece jen jako poněkud malý rozestup. Další rok dám 40 x 40 cm. Jiřinám jsem poskytla částečnou oporu: nepoužívám tyče ke každé rostlině nebo síť. Zatím jsem si vystačila se silnějším špagátem (šňůrou na prádlo) nataženou po obvodu záhonu v jedné nebo dvou výškových úrovních (záleží na výšce rostlin).
Setkala jsem se s prvními chorobami (2024): mokrá hniloba a při výkopu taky květákovitost. Hnilobné hlízky se z celé hlízy odstraní, většinou se dá celek zachránit. Jiřiny napadené květákovitostí bez milosti putují do koše.
Oproti sezóně 2024 jim v roce 2025 chci dát (dala jsem) lepší stanoviště. Myslela jsem, že jsem ho měla dobře vybrané. Bylo ale u plotu a sousedi na něho pak dali takovou tu zelenou plachtu a ona přece jen docela stíní.
Jiřiny jsem (2024) vykopávala koncem října ještě před prvními mrazy. Myslím ale, že jim to chladné a vlhké počasí říjnové už moc nesvědčilo a kdyby to šlo, mohly by ven i o 14 dní dřív. Záleží ale na počasí toho roku. (Na podzim 2023 to totiž bylo dobrodružnější: s prvním mrazíkem přišel zároveň první sněhový poprašek, z pod kterého jsem hlízy dolovala. Brrr! Ještě že jich bylo jen asi dvacet. Do sezóny 2024 jsem se zařekla, že se to už nesmí opakovat a našla informaci, že není třeba čekat na první mrazy a že stačí, aby jiřiny byly v zemi pět měsíců – po dobu, aby se stihly dostatečně vyvinout.)
Pro uskladnění (2024/25) jsem si je rozdělila do několika kategorií: O.K., Neduživé, Kvetly, ale květ se mi nelíbil, Malé vzrůstem, Swap. Osvědčilo se (nemusela jsem pak na jaře nic dohledávat a třídit): zvlášť pro ty malé a neduživé to mělo být užitečné, abych jim přednostně našla to nejlepší místo v záhoně.
Koncem července 2024 jsem objednala hlízy ve slevě. Kvalita odpovídala ročnímu období. Do zimy jich přežila víc než polovina, ale některé mi při vykopání přišly takové slabé a některé pak nepřežily zimu. Za ten strach, zda si člověk na zahradu nezavlekl nějakou chorobu, a za tu nejistotu to asi ve finále nestálo. Ta neduživost (nedostatek času v zemi) měla docela vliv na přezimování a na start do další sezóny. Na to si dám příště pozor.