Jaké kultivary jiřin vybrat do zahrady: přehled, vlastnosti, moje zkušenosti a reálné fotografie

Doba čtení: 8 minut.

jiřina dahlia La Belle Epoque — Jiřinky La Belle Epoque

Rozhodli jste se, že si na zahradu pořídíte jiřiny – ale kterou si vybrat? Když si nejste jistí, jaký kultivar nebo jaké kultivary jiřin z téměř nekonečné nabídky kamenných obchodů a eshopů zvolit do vaší zahrady, definujte si nejprve, podle čeho budete jiřiny vybírat. Za okamžik nabídnu několik pohledů. Následně si můžete porovnat 40+ odrůd, s nimiž mám zkušenosti a prohlédnout si je nafotografiích z mojí zahrady a ujasnit si tak, co od vašich rostlin očekáváte a zúžit váš výběr.

Jak obecně uvažovat nad výběrem jiřin

Mějte rozmyšleno, zda jiřiny budete pěstovat na záhoně v zahradě, ve (větším) květináči na balkoně nebo v truhlíku. Do truhlíků se hodí ty nejmenší jiřinky: buď jiřinky proměnlivé nebo nízké kultivary jiřin zahradních, třeba ‚Yellow Sneezy‘ nebo ty z řady ‚Topmix‘. Do květináčů se hodí nižší kultivary jako ‚Orange Pigmy‘, ‚Harmony‘ nebo ‚Extase‘. Vyšší jiřinky by to bez opory nemusely ustát (a mohly by se zlomit), ale chcete-li na balkon dostat výšku a máte prostorný květináč, zkuste některou z vyšších odrůd (mívají 80 – 130 cm).
Volit můžete podle barvy – to asi netřeba rozvádět, toto kritérium je jasné:-).
Vybírat můžete i podle tvaru květů. Jejich popisů koluje na internetu dost (třeba zde), takže je tu nebudu uvádět. Podobně může být kritériem i velikost květu.
Rozhodnout se můžete podle toho, na co budete rostliny (květy) využívat. Stačí, když budou dělat parádu na záhoně, nebo chcete květy sklízet do kytic? Pokud je budete přidávat do kytic, pak potřebujete dlouhé a pevné stonky (což splňuje většina vyšších kultivarů). A pak vás bude zajímat i další bod:
Kritériem může být i odolnost nebo vitálnost kultivarů. Některé jsou více činorodé než jiné – to se týká jak násady květů, tak tvorby hlíz. Nízkou tvorbu hlíz jsem zaznamenala u Creme de Cognac, Creme de Cassis nebo Salmon Runner. Naopak ochotné k tvorbě hlíz (i květů) jsou např. Golden Sceptre, Arabian Night, Crazy Love.

Já jiřiny pěstuju jako produkční rostliny pro květy do vázy a podle toho k nim přistupuju, takže jsou pro mě některé jejich vlastnosti důležitější než jiné (svoje pěstitelské úspěchy a faily shrnuju v tomto článku. Rozhodně mě zajímá, jak bohatá je násada květů. Také jsem ráda, když jiřina dobře tvoří hlízy, abych si ji mohla namnožit. Zajímá mě i tvar květů, protože jsem zjistila, že sice jiřiny s jednoduchými květy nakvétají rychleji, ale také je na nich vidět každý drobný kaz. A také mě zajímá ranost kultivarů, tedy hledám jiřiny, které začínají kvést co nejdřívě po výsadbě, ale tady zatím nemám pořádné výsledky a testuju.

Níže už najdete přehled kultivarů, které jsem od roku 2023 vyzkoušela, některé jejich vlastnosti a jaké jsou moje konkrétní zkušenosti s nimi. Pod textem najdete ke každé jiřině i fotografii.

Abecední přehled jednotlivých kultivarů jiřin

American Sunset: poměrně pracovitá jiřinka se zajímavým efektem, kdy spodní strana okvětních plátků je tmavší než vrchní strana.
Antibes: kultivar v decentním červeném tónu s netradičním tvarem okvětních plátků.
Arabian Night: I když ji nepoužívám do kytic – což je vlastně důvod, proč jiřiny pěstuju – mám ji velmi ráda z několika důvodů: má zajímavou vínovou barvu, je to pilná jiřinka (nasazuje docela dost květů) a i hlízy (žádné princezny) se krásně tvoří, takže se dá dobře dělit. Skvělá pro začátečníky.
Bacardi: pěkná nekřiklavá fialová barva. 2025 ji mám poprvé a kvetla mi až v závěru sezóny, tak uvidím příští rok.
Bazuin Snow Owl: Mám ji 2025 poprvé. Má bohatou násadu květů, což je rozhodně plus. Akorát zatím (když jsou mladé) jsou dost natočené do strany (preferuju, aby květy byly vzpřímené, tj. otočené nahoru – pro mě to je jedno z kritérií pro výběr kultivarů). Každý okvětní plátek má dva nafialovělé proužky.
Bilbao: hodně velký květ, které v kyticích nemám ráda, neb se špatně do kytic zakomponovávají (proto třeba nemám tolik oblíbenou Café au Lait) – v tomto případě větší nerovná se automaticky lepší – ale to je čistě můj pohled. Navíc když má květ nějaký kaz, trvá dýl, než se utvoří nový, takže není moc produktivní. Hlízu jsem darovala a nebudu dál pěstovat.
Bishop of Llandaff: jednoduchý červený květ bez dalších odstínů. Kultivar má fialově zbarvené listy, které jsou navíc hodně členité a dekorativní! Proto se mi líbí, k řezu kultivar ale nepoužívám.
Bishop of York: jednoduchý žkutý květ, opět k řezu trochu nepraktický, ovšem velmi produktivní jiřina. Hlíza mi nepřežila, takže od jejího pěstování zatím upouštím.
Black Jack: Nebyla moc produktivní a květ je trochu větší, než bych si přála. Jinak je pěkný.
Black Pierre: připadá mi podobný Ivanetti (jen nevím, jestli netočí moc květ do strany).
Brown Sugar: Můj další nováček 2025. Čekala jsem ne tak výraznou barvu, ale ještě uvidím, jak půjde do kytic.
Comet: Comet a Copper Boy jsem si nestihla za sezónu vyhodnotit. Barva a tvar květů je ok, ale spíš natočení a pracovitost.
Copper Boy
Cornel Brons: má krásnou barvu. Koupila jsem si ho, protože jsem ho viděla ve svatebních videích Katriny alias Homegrown Garden a líbil se mi. Ale do kytic ho v podstatě nepoužívám, neb moc točí květ do strany.
Crazy Love: Tahle jiřka je opravdu láska a stálice! Bílé okvětní plátky mají po stranách tenkou fialovou linku – jinak dvoubarevné jiřiny nemusím, ale tohle je takové decentní. Okraj je někdy roztřepený, takže vypadá tak trochu rozverně (a navíc potom tak nevynikne, když někde dojde k nějakému okusu:-)). Je raná, je pracovitá (bohatě nasazuje na květy), má robustní hlízy, které i rychle vytváří, takže se dobře množí. Skvělá do začátku.
Creme de Cognac: Leknínovitá jiřinka, která má jinak zbarvenou vrchní a spodní stranu okvětních plátků, což vytváří zajímavý efekt. Není ale moc pilná v tvorbě květů ani hlíz.
Danique: má krásnou barvu i tvar okvětních plátků, do kytic je fajn.
Deco Border rood/red: tady nevím, jestli to je název kultivaru nebo obchodní název… Je nižší, takže když chcete květ do vázy, musíte střihnout u země, tedy není tak produktivní. Lépe jen do záhonu nebo do nádoby.
Evanah: krásná narůžovělá barva, jakou hledám. Květ je trochu větší, ale snad se bude dát střihnout před úplným otevřením, aby tolik nenarostl. Vykvetla mi až na konci sezóny (koupě ve slevě), tak uvidím příští rok.
Extase je taky nižší, dá se z ní vzít květ do vázy, ale střihnete u země… radši ji nechat na záhoně nebo pěstovat v nádobě.
Fascination: menší květ, jasně růžový. Pro mě ale špatně natočený a později v sezóně mi stonky nepřišly pevné, tedy rovné. Nepoužívám do kytic.
Golden Sceptre: Žlutou jiřku mám druhým rokem a taky je celkem pracovitá. S ní jsem spokojená.
Harmony: další z nižších kultivarů, které nejsou tolik vhodné k řezu. Barva květů je pěkná, narůžovělá, stonky docela silné a pevné.
Henriëtte: zajímavá barva, člověk neví, jestli je víc champagne, lososová, meruňková, růžová… Do kytic ji budu dál používat.
Hootenanny Swan Island: tyhle jednoduché nejsou už úplně moje oblíbené a do kytic je to s nimi těžké: jednak má květ natočený do strany, druhak je na květu vidět každý drobný kaz.
Ivanetti: spolehlivý kousek, který bohatě kvete.
La Belle Epoque: taková zabarvená růžová, jakoby špinavá, později taková starorůžová, nevšední efekt. Barva dobře ladí se jménem:-). Budu pěstovat i nadále.
Le Baron: 2025 mi kvete poprvé a jsem s květem spokojená. Do kytic má na mě poměrně velké květy, když se plně rozvinou, ale sklízím je velmi mladé, ne plně rozvité a pak to je dobré. Ukazuje se jako docela produktivní kultivar. Chtěla jsem ji pro velikost květů dát pryč, ale tohle mě přesvědčilo:-).
Miss Miley: Letošní novinka 2025 a moje snad první červeně kvetoucí jiřina. Její červená není úplně křiklavá a v kyticích bude pěkná.
Orange Girl: vypadá jako leknínovitá, takže se mi líbí, jen se bojím, jestli nebude moc náročná a citlivá, ale minimálně v porovnání s kultivary „Creme“ je docela v pohodě.
Orange Pigmy: zajímavá barva, ale menší jiřinka a na květy k řezu se moc nevyplatí, spíš na záhon nebo do nádoby.
Orient Expres: koupila jsem si ho, protože miluju detektivky Agathy Christie. Květ je trochu žíhaný. Rostlina je spíš širší než vyšší, takový keřík, což je u jiřiny celkem nevšední jev a proto není úplně vhodná k řezu (ale ten efekt by se mohl dát využít v záhonu).
Park Princess: normální růžová. Taky k řezu osvědčená.
Pink Silk: 2025 poprvé a jen asi dva květy, tak uvidím, jak se bude mít k světu za rok. Barva pěkná, narůžovělá. Ideálně ale aby byla produktivnější.
Polar Ice: moje oblíbená jiřina bílé barvy. Produktivní, čiperná, krásná, s dobrou stavbou květu.
Rocco: pomponka, která na rozdíl od Snowflake má výhodu, že jde o vysokou rostlinu, takže když chcete květ, nemusíte stříhat celý stonek u země. Tyhle mrňavé květy mají v kyticích superschopnost vyvážit opticky květy velké.
Salmon Runner: zajímavá barva, ale hlízy zatím málo vitální, tedy rostliny taky nebyly nijak produktivní.
Sebastian: téměř průsvitná oranžová, s příměsí žluté, pěkná a zajímavá barva květu.
Snowflake: Malinká pomponka. Vedle leknínovitých jiřin jsou pomponky tento rok další zajímavá sorta – příští rok jich chci rozhodně víc. Snowflake ale není tak vysoká a další nevýhodou je, že stonky nejsou pevné a rovné – klátí se a květ se pak moc nedá použít k řezu. Budu za ni hledat náhradu.
Sweet Nathalie: krásná narůžovělá barva, ale pro mě špatně natočený květ. 2025 jsem ji vyřadila kvůli napadení a dál ji nebudu pěstovat.
Sylvia: krásná meruňková barva, která se dobře kombinuje s Golden Sceptre. Spokojenost.
Teesbrooke Audrey: na záhon fajn, ale do kytic ne.
Thomas A. Edison: květy jsou poměrně velké, ale má být vitální. 2025 jsem ji koupila pozdě a zvládl to jeden květ, tak uvidím další rok.
Waltzing Mathilda: pěkný květ, ale jednoduchý, takže jsou na něm vidět i drobné nedokonalosti. Hlíza mi nepřežila, takže od jejího pěstování (zatím?) upouštím.
Yellow Sneezy: malá cca 40 cm vysoká jiřinka. Koupila jsem ji omylem, neb jsem si nepřečetla výšku. Takže je jasné, že do kytic se nehodí, ale na balkon nebo parapet fajn varianta.