Knihy, které mi změnily život

Doba čtení: 6 minut.

Knihy, které se mě dotkly, které mě ovlivnily, které se staly jakýmisi průvodci mým životem, oblíbené knihy. Skvělé téma na blogový článek, za něž děkuju autorce a blogerce Edith Gould. Knižní námět je součástí blogové výzvy Blogparade a do 22. 6. 2025 se můžete zapojit i vy a napsat článek na toto téma. Jak na to najdete u Edith v článku Diese 3 Bücher haben mein Leben auf den Kopf gestellt.

Blyton&Christie

První knihy, které mě ovlivnily, byla série Enid Blytonové Správná pětka. Díky nim jsem prostě objevila, že mě baví příběhy s detektivní zápletkou a taky jsem si vyzkoušela, jaké to je se těšit na další díl. Záliba v detektivkách mi vydržela do dospělosti, kdy jsem přešla na staromilské detektivky od Agathy Christie. Její knížky se pro mě staly fajn relaxem a zároveň mě nejednou vytáhly ze čtenářské krize, kdy se člověku do žádné knihy nechce a sice „by něco“, ale vlastně nemá pořádně na nic chuť.

Kraď jako umělec

Objev knih Austina Kleona byl opravdu gamechanger! Tryská z nich pozitivní energie a inspirace dost obecná, aby posloužila lidem rozličných oborů a zájmů, zároveň natolik geniální na to, aby se vyvarovala obecných floskulí a šla přímo k jádru pudla. Tahle knížka je výzva k tvořivosti! Manifest kreativity. Když je mi smutno a nemám na nic chuť, tahle knížka mě vytáhne z bryndy. Je tak akorát dlouhá, že se dá přečíst na jeden zátah, a ještě pak budete mít čas se pustit do vlastní práce. Pro extra porci kreativity má tahle knížka dva sourozence.

Podobně inspirativně laděná je i knížka Velké kouzlo. Za přečtení stojí i Kingova kniha O psaní. Přečíst si chci ze stejného důvodu taky Benedicta Wellse (The Stories Inside Us/Die Geschichten in uns; v češtině nevyšla).

„Stěžuj si na to, jak jiní dělají software tím, že naprogramuješ svůj vlastní.“ Kraď jako umělec

Čtenáři z Broken Wheel doporučují

Tohle byl můj první feel good a byla to trefa do černého! Vtipná knížka, která se točí kolem čtení a knih. Autorka tomuhle tématu rozumí (sama pracovala v knihkupectví) a knížka je prošpikovaná větami o knihách a čtení, které si budete chtít vypsat nebo zapamatovat. „Čtenáři“ mi otevřely nový žánr, který – i když všechno dobře dopadne – nemusí být jen prvoplánový, má myšlenku a je vtipný. Z feel good žánru jsem pak četla podobně laděné Kouzelníkův únik z reality a Sběratel ztracených věcí.

Kaván, Chittussi, Kolář a spol.

Mám ráda výtvarné umění, především krajinomalbu. K mým nejoblíbenějším malířům patří František Kaván a Antonín Chittussi, autoři líbivých krajinek. Nehledám v obrazech žádné složitosti, prostě se mi líbí. Mám doma o obou publikace a když někdy chci číst, ale zároveň nemám sílu na čtení, tak si „jen“ prohlížím obrázky. Prostě jenom tak nechám duši toulat. K mým oblíbeným umělcům patří i Jiří Kolář, který tvořil hravé koláže a prohlížení jeho děl je taky příjemně inspirativní.

Vědění – zahradničení

Život mi změnily i knihy o zahradách a zahradničení. Bylo jich spoustu a všechny dohromady mi umožnily, abych dneska byla se svojí zahradou tam, kde jsem (takže mi opravdu reálně změnily život). Těžko jmenovat jen jednu knihu, i když přece jen mám jednu speciální: Pěstujeme si vlastní semínka mi bylo základním návodem a ukazatelem v mém semenářském dobrodružství.

Utrpení mladého Werthera

Mám ráda i klasiku, především Utrpení mladého Werthera. Tuhle knihu jsem četla poprvé k přijímačkám na univerzitu a bylo to taky utrpení. Pak jsem ji četla znovu na zkoušku z německé literatury a tentokrát mi sedla! Člověk se všude dočte, že je o Wertherově nešťastné lásce k Lottě, ale ona je taky (především?) o svobodě, hledání sebe sama a svého místa ve společnosti, o střetu ideálů a reality. I Werther má výhodu, že není dlouhý a dá se přečíst za večer.

„To je jistá věc, že člověku na světě nedodává významu nic než jenom láska.“ Utrpení mladého Werthera

Díky svému studiu jsem měla možnost toho přečíst celkem dost. Z německé literatury mám ráda ještě třeba romány Anne Gesthuysen, Bernharda Schlinka (oba knihy mívají okořeněné detektivní zápletkou nebo tajemstvím), Kästnerova vesele smutného Fabiana a nověji i poetického Pascala Merciera.

I v odborné (i populárně naučné) historické literatuře bylo několik zajímavých kousků, které nejen předkládají zajímavé téma, ale autoři ho umí i dobře zpracovat a čtivě předat, třeba Pomníky a zapomníky, Legenda o Ostojovi, A ptáš se, knížko má nebo Jan Nepomucký (i další knihy) Víta Vlnase, které srší vtipem – a stejné byly i jeho přednášky.

Z klasiky se mi líbily romány Anna Karenina, Sága rodu Forsytů, Věčně zpívají lesy, Ptáci v trní – jsou to správně tlusté výpravné knihy, do nichž se člověk prostě ponoří a zapomene na reálný svět.

Ještě na skok zpět k Wertherovi: vlastně mě samotnou překvapilo, jak se za pár let proměnil můj vztah k této knize – od povinné četby k srdcovce. Od pocitu „tak to teda přelouskám, ale je to nuda, už aby byl konec“ až k „tenhle pocit mám někdy taky, já toho Werthera vlastně chápu“.

„Když člověk ví, že nedosáhne vrcholu hory, má se v půlce cesty obrátit a jít zpátky, nebo si vychutnat cestu tak daleko, kam až to půjde?“ Georgette píše otci

Muž, který sázel stromy

Na tuto knížku jsem narazila někdy kolem roku 2015 na blogu Vysněná zahrada a řekla jsem si, že si ji musím přečíst, když v ní jde o sázení. Dřív jsem ráda četla těžké (smutné) romány, ale čím dál tím víc potřebuju něco pozitivnějšího, co v sobě má naději. Což je přesně tato kniha. A do třetice jde o knihu, která je krátká, o to víc na sebe můžete nechat působit její poselství či energii. Aneb jak si zachovat v každodenním životě pozitivní myšlení.

Později jsem objevila ještě útlou Ztracenou duši, kterou si občas taky stojí za to připomenout.

„Nazíráno čistě matematicky, rivnal se výsledek nule, neboť každý měl teď tutéž částku jako předtím. Ale dobré skutky se navzájem neruší. Morální rovnice probíhá jinak než matematická.“ Fabian

Závěrem

Zní to až revolučně, když člověk řekne, že mu nějaká kniha změnila život. Ale změna, kterou v nás nějaká kniha vyvolá, může být pomalá a může se dít každý den nebo týden drobnými krůčky, které po čase vyústí v to, co jsme si přáli. Buď se něco nového (na)učíme, změníme pohled na nějakou věc, osvojíme si nový způsob myšlení… A často se změny v životě dějí právě takhle.