Jak pěstovat jiřiny (2. díl): viróza, hnojení a celková dobrá kondice rostlin
Doba čtení: 8 minut.
Sezóna 2025 mi přinesla nové výzvy a zkušenosti týkající se pěstování jiřin. Bylo to především první setkání s napadením rostlin virózou, s hnojením rostlin a opět připomínka, co je důležité pro celkovou dobrou kondici rostlin. Nejdřív ale shrnu počasí letošní sezóny.
Nápadné bylo počasí v červenci: první týden vysoké teploty a sucho (které ani pro jiřiny nebylo optimální) a potom zbytek měsíce chladnější teploty a déšť. Jiřiny se vzpamatovaly a nijak jim to počasí přímo nevadilo. Ale zároveň to znamenalo četné útoky slimáků, což pár jiřin docela dost odneslo a do konce sezóny a i dalšího roku je to oslabilo. Podzim byl sušší než loni, což vzhledem k nižším teplotám v říjnu (na rozdíl od těch červencových) bylo pro jiřiny spíš dobře. V dalších odstavcích rozeberu, jak letošní počasí moje jiřiny ovlivnilo.
V roce 2024 všechny a 2025 část hlíz jsem předpěstovávala v bedýnkách. Jestli to mělo vliv na dřívější kvetení (a jaký), si zatím nejsem jistá. Letos jsem si ty předpěstované neoznačila; navíc jsem je měla na dvou stanovištích, na nichž se podmínky trochu lišily. Příští sezónu chci vyzkoušet, jak přesně se bude lišit začátek doby kvetení u předpěstovaných a nepředpěstovaných hlíz. Těch experimentů asi bude potřeba ještě víc, protože:
Chybějící literatura aneb kde do prčic čerpat přínosné a praktické informace o jiřinách?
Hledala jsem literaturu o jiřinách a v češtině našla jen knihu z roku 1966 (Vlastimil Vaněk: Jiřinky)! Žádná soudobá publikace neexistuje! Knížka je to dobrá, ale píše se v ní o tehdejších kultivarech a tato část není pro současného čtenáře moc použitelná. Jinak pro přehled o pěstování, množení a chorobách je přínosná. Potřebovala bych ještě nějakou podrobnější knihu a docela mě překvapilo, že žádná soudobá kniha v češtině neexistuje. Dívala jsem se po zahraničních, přečetla si dvě německé; pak jsem ještě chvíli pokukovala po jiřinové knize Erin Benzakein, ale nakonec jsem dospěla k názoru, že všude jsou ty samé obecné informace (a kultivary si stejně musím otestovat sama). Což mě trochu zklamalo, takže hurá do praxe…
Strategie a množení
V roce 2025 jsem trochu změnila strategii: kromě toho, že testuju i zatím nevyzkoušené kultivary, kupuju i pár kusů i od už vyzkoušených, ať mám vždy dost stejných kultivarů do kytic. A překročila jsem dvojcifernou hranici – mám přes 100ks hlíz😊.
Množím, zatím skrze odebrané jednohlízy s narašeným očkem. (Hlízky, které odpadnou při manipulaci s jiřinou, ve většině případů očko nemají, a tedy z nich nic není.) Na řízky jen s patkou si zatím netroufám. Další rok chci množit ještě víc. Ale jako vždy u mě platí ne všechny kusy jednoho kultivaru naráz. A taky je zkusit semenařit (ovšem s uchováním vlastností daného kultivaru).
Přemýšlela jsem, podle čeho si vybírat jiřiny a pomalu jsem na to přišla! Hledám rané kultivary, tedy ty, které kvetou brzy. Zvlášť při pěstování k řezu (ale i na záhoně) to dává smysl. Teď jen přijít na to, jaké to jsou😊. Na příští sezónu si chystám další experiment – porovnávačku kultivarů co se doby kvetení týká.
Viróza jiřin a co s ní
Letos se pro mě největším jiřinovým tématem stala viróza. Nejdřív to vypadalo jako nedostatek živin a nebyla jsem si jistá, pak se u pár jiřin vyskytly horší projevy a s chladnějším počasím se projevy obecně trochu proměnily, tak už to bylo celkem jisté. Na internetu jsem se dočetla jak radu „vyhodit“ – a že neexistuje prostředek proti viróze – tak zkušenost „nechávám“. Zatím jsem vyčkala a vyhodila jen horší projevy a kultivary, které nepoužívám k řezu. Taky jsem si vymyslela „postřik“ – výluh (odvar) složený z cibule, česneku a křenu. Aplikace na list. Minimálně to neuškodilo (nicméně mi přišlo, že se to poškození listu jako „zatáhlo“, jako když se člověku zatahuje škrábnutí postupem času, jestli to lze brát jako příznivé znamení). Tuhle koupel dostaly i hlízy po vykopání. (Mám přírodní zahradu, takže bych se měla vyvarovat „chemie“. Navíc na internetu jsem našla informaci, že na to stejně přípravek není.)
S tím souvisí dezinfekce nářadí. Při takovém množství jiřin už se vyplatí ji dělat a taky jsem ji celou sezónu poctivě dělala! Mám rozprašovač a v něm alkohol (vodku). Střihnu květ, nůžky nastříkám a jdu na další jiřinu. Ale asi to byl příliš krátký interval… Na sezónu 2026 budu muset zavést jiný postup: vícero nůžek, vodka ve sklenicích, poctivá koupel nůžek a střídání nůžek. Letos jsem shodou náhod pěstovala i dva druhy jiřinek proměnlivých, kterých se viróza nedotkla. Tyhle jiřinky jsem vůbec nestříhala, protože jsem je chtěla semenařit (zralé „hlavičky“ se semínky jsem pak odtrhávala ručně). Z toho usuzuju, že viróza se rozšířila právě stříháním a nůžkami. Co vedlo k tomu, že jiřiny onemocněly, to nevím. Dočetla jsem se, že virózu může přenášet hmyz a hostitelskými rostlinami můžou být rajčata, broskve nebo okurky. Rajčata pěstuju, broskvoně mají sousedé. Ale jak jsem už zmínila: jiřinky proměnlivé zůstaly v pohodě, takže to rajčatama a broskvoněma možná vůbec nebylo.
Hnojení
Letos jsem udělala jednu pořádnou botu: vůbec jsem nehnojila. Loni jsem dělala jíchy, ale nemám to ráda – jednak na to musím myslet dostatečně dopředu a smrad se pak line po celé zahradě. A co mě nebaví, to mám tendenci odsouvat. (Vzhledem k té přírodní zahradě minerální hnojiva nepoužívám.) Mám úrodnou půdu a na to hřeším. Nicméně myslím, že u jiřin se mi to nevyplatilo, protože koncem léta mi přišlo, že násada květů slábne (chladnější počasí jsem vzala v potaz). Takže mě to nakoplo a začala jsem rychle přemýšlet co s tím a hledat nové možnosti, abych byla připravená do další sezóny. První pokusy mám za sebou. Jinak obojí (viróza a ne/hnojení) byl ten správný pořádný kopanec se na tohle téma konečně pořádně vrhnout. Pomalu načítám literaturu a budu o tom taky psát článek (než ho dopíšu – ve zkratce: experimentovala jsem s výluhy za studena i za tepla, jednalo se o mix rostlin, list a květ, co bylo zrovna k dispozici; zdálo se mi, že to pomohlo, minimálně to neuškodilo). Vzhledem k tomu, že jsem letos sklízela květy jiřin (vzhledem k tomu, že byly k řezu, tak to bylo i s částí natě) 3x týdně, tak by to hnojit chtělo. Praktická otázka je, jak často by to mělo být (jednou týdně?).
Plány na další sezónu
Kromě častějšího hnojení a pokusů s raností a předpěstováním chci taky jiřiny dál množit. Chci je taky zkusit semenařit. I letos některé jiřiny rostly bujnějí, některé méně a některé dostávaly – jak jsem zmínila – nafrak díky slimákům (mimochodem z tohoto důvodu jsem letos jiřiny ani nemulčovala: nejdřív byly moc malé, takže jsem se trochu bála je zamulčovat; potom bylo dlouho vlhko a pak už byly dost velké; nicméně srpen byl pak trochu suchý a s tím by zamulčování částečně pomohlo). Tedy nejenom díky slimákům.
Stačí, aby slabší jiřinu přerostla jedna z jejích silnějších sousedek, a „citlivka“ má do konce sezóny smůlu. Začarovaný kruh se opakuje: slabší jiřina nedostane tolik slunce, tedy tolik nenaroste a nevytvoří dost hlíz (některé kultivary jsou ale v tvorbě hlíz prostě méně výkonné, s tím je potřeba počítat). Nicméně právě stanoviště s příznivými podmínkami (dostatek slunce a pro slabší hlízy i dostatek místa) je důležité, aby jiřiny dostaly dobrou výbavu do další sezóny a zůstaly v dobré kondici. Tohle bude další z věcí, které příští rok udělám jinak: letos jsem z loňska oslabené hlízy (hlízy, které jsou malé, resp. shluk má třeba jen 1 – 2 hlízky) sázela mezi silné jedince, což pro ně něbylo výhodné, i když jinak měly dobré stanoviště. Příští rok je zasadím zvlášť – vedle sebe.
Ještě jsem si vzpomněla na jednu věc: bakteriální květákovitost. Přijde mi, že se o ní letos hodně mluvilo. Pro mě takovým překvápkem nebyla, moje jiřiny ji měly už loni (větší šok pro mě byla ta viróza, která navíc napadla podstatnou část rostlin). Loni se problém týkal asi 5 hlíz z cca 60, letos cca 7-8 hlíz z 100+, takže já to letos hodnotím dobře. Taky mi přišlo, že letos ten projev byl slabší než loni (loni to byly fakt květáky, letos jsem trochu váhala, zda to je nebo není, ale do koše letěly všechny podezřelé kousky). A letos při vykopání mi taky přišel menší výskyt mokré hniloby hlíz, což přisuzuju suššímu počasí letošní podzim oproti loňaku.
Kdyby nebylo té virózy, tak by to byla skvělá sezóna. Jinak byla super i tak, jiřiny byly úžasné! A zase mě ta viróza docela silně nakopla k tomu, abych se zas trochu dovzdělala. A teď už hlízy čekají ve sklepě, až je uložím, a to bude pro letošek vše – můžu se jít ponořit do literatury:-). Prima je, že jiřinová sezóna začne už v únoru (to jsou jen tři měsíce;-)): nákupem nových hlíz a těšením se na další květy:-).
Jestli vás téma jiřin zajímá, přečtěte si také Jak pěstovat jiřiny (1. díl): několik tipů do začátku a Jaké kultivary jiřin vybrat do zahrady: přehled, vlastnosti, moje zkušenosti a reálné fotografie.